Napsali o nás
Přítelkyně.cz: Rozdíly v sexuální touze II.
Přítelkyně.cz
Přes všechny společenské tlaky na rovnost pohlaví jsou některé funkce našeho těla, a tedy i jejich rozdílnosti biologicky dané. Mezi tyto biologické danosti patří do určité míry i sexualita. Muž má penis, žena vaginu. Muž má pohlavní hormon testosteron, který ho nabíjí sexuální energií – drivem, žena má ženské pohlavní hormony – estrogeny, progesteron – které ji biologicky podmiňují k početí, donošení a péči o potomka. Sexualita je tedy do značné míry určována biologickým nastavením. Mnohokrát také bylo zmíněno, že mužská sexualita je daleko jednodušší, muži stačí jen okamžik a je vzrušený, zatímco žena potřebuje dlouhou předehru. Ale pak – a to zcela oprávněně – se ozývají hlasy žen, že i ony občas mají chuť zcela „biologickou“ a chtějí si prostě rychle zasouložit bez jakékoli předehry. Jak to tedy je?
Pokud popisujeme mužskou a ženskou sexualitu, popisujeme ji obecně, jak funguje u většiny lidí jednoho či druhého pohlaví ve většině případů. To znamená, že se vyskytují muži, kteří nejsou biologicky tak puzeni a ke svému vzrušení potřebují předehru či dostatečné množství podnětů, stejně tak jako se vyskytují ženy, které jsou vzrušené ihned a předehry nepotřebují. A to může platit nejen pro různé ženy a muže, ale také v různých časových obdobích pro nás všechny.
Obecně je ale ženská sexualita přece jen komplikovanější než ta mužská. Obě sexuality je možné přirovnat k požáru. Muž vnímá požár jako stav ohrožení, tudíž je spíše hasičem, který je připraven k akci během tří sekund. Naopak žena je spíše jako plamen, který začíná hořet pomalu, ale když má dobré podmínky, vyvine se v pořádný oheň.
Pokud tedy vynecháme nestandardní situace, jako jsou stavy zamilovanosti, odloučení či hormonálního návalu, nebo ženy, jejichž sexuální touha je zvýšená biologicky, v běžných každodenních starostech mnoho erotických podnětů není. Málokterá žena je dlouhodobě puzena biologickou touhou po sexu, a tudíž jí pouhá sexuální stimulace nestačí. Žena se potřebuje přeladit kognitivně – myšlenkově i emočně.
Zapomenout, že je potřeba koupit máslo, uklidit a připravit dětem svačinu. Ale také většinou potřebuje nějaké emoční souznění, lásku. Obecně ženy také více řeší vzájemný vztah partnerů, přemýšlejí o různých nedorozuměních a nedořešených konfliktech, často také jsou ovlivněny nějakým pocitem, který nedovedou pojmenovat a který může plynout z neuvědomovaného konfliktu mezi partnery. To vše působí na náladu ženy, která pak ovlivňuje její připravenost se milovat. Tedy než se oheň-žena rozhoří, chvíli to trvá. Některá žena potřebuje předehru fyzickou – mazlení, jiná si potřebuje popovídat či třeba zalézt do vany a vychutnávat ticho.
Ženy jsou také mnohem náchylnější k různým onemocněním – například k mykózám, které mohou sexuální styk velmi znepříjemňovat. Samozřejmě i ostatní fyzická nepohoda, jako je bolest, nemoc či únava, nepřispívají k přirozené biologicky podmíněné sexuální touze. Nicméně oproti mužské sexualitě má ta ženská jednu velkou výhodu. Žena může začít se svým mužem souložit, aniž je zcela vzrušená a roztoužená, protože se k tomu například rozhodne z úplně jiného důvodu. A může se stát, že během milování se opravdu vzruší a dosáhne orgasmu. Naproti tomu muž ve chvíli, kdy opravdu vzrušený není, erekci neporučí. Také jeho případná dysfunkce – například porucha erekce či předčasná ejakulace – je pro sexualitu páru daleko větší a častější problém než případná sexuální dysfunkce ženy.
Toto vše jsou tedy obecné principy, které přispívají k nižší sexuální touze na straně žen. Ale sníženou apetenci může pociťovat také muž. A nemusí se u něj vždy jednat o příznak nějaké nemoci (například snížené koncentrace testosteronu nebo sexuální dysfunkci). Co tedy dělat, když jeden z partnerů sex výrazně odmítá, nepociťuje chuť na sex, má snížené libido?
Každý z nás asi někdy v životě zauvažoval nad tím, zda existuje nějaké zázračné afrodiziakum, které by naši touhu rozpálilo, či ji alespoň navrátilo zpět do původního stavu. Odpověď zní: bohužel žádný zázrak neexistuje. Jediné, co opravdu můžeme udělat, je pečlivě pátrat po příčině. Fyzickou příčinou může být únava, pak je namístě mluvit s partnerem o změně životního rytmu, přerozdělení povinností, zvládání pracovního stresu. Další možnou příčinou snížené chuti na sex mohou být různé gynekologické či funkčně sexuální obtíže. Různé gynekologické záněty či stále ještě nezahojené poporodní ranky mohou způsobovat bolesti. U mužů porucha erekce může také způsobit začarovaný kruh strachu z dalšího selhání, vyhýbání se sexu a partnerce. Všechny zdravotní obtíže je možné a vhodné řešit s lékařem a většina z nich je velmi dobře odstranitelná.
Druhým velkým souborem možných příčin jsou psychické či psychologické důvody. Ty jsou z hlediska hledání příčiny a jejího řešení daleko náročnější, například u žen po porodu dětí, které zcela ztratily chuť se milovat. Důvodů může být mnoho: mohou se cítit ponížené a nepěkné proběhlým porodem a změnou těla, například ztloustnutím, mohou pociťovat neuvědomovaný vztek na partnera, že za to vlastně může on. I když se nám toto explicitní vyjádření může zdát „přitažené za vlasy“, ve skutečnosti to tak neobvyklé není. Naše psychika opravdu někdy funguje zvláštním způsobem. Může rovněž zapracovat naprosto nereálný a neadekvátní strach z dalšího otěhotnění, přestože antikoncepce je spolehlivá. Ale také samotná změna, kdy žena většinu času tráví doma s dětmi, nemá například již obdiv svých spolupracovníků, přirozený kontakt s jinými dospělými lidmi, pro které by mohla být potenciálně přitažlivá, může – opět na nevědomé úrovni – způsobovat „sexuální depresi“. Také mnoho malých nedorozumění s partnerem, která vlastně ani nejsou přesně uvědomovaná a popsaná, může přispívat k nechuti na sex, zejména pokud se vztahují speciálně k vlastnímu partnerovi – obecně by naopak chuť k sexu byla.
Všechny tyto příčiny vypadají na jednu stranu směšně, či dokonce zcela nesmyslně, na druhou stranu ve svém důsledku velmi nebezpečně. Co to vlastně znamená pro partnerství, když je žena na neuvědoměle rozzlobená na partnera z naprosto nereálného důvodu a partnerský pár se velmi odcizuje? Ano, opravdu je to velmi nebezpečná situace. Partnerství totiž mnohdy dojde do bodu, kdy již konflikt mezi oběma nelze vzít zpět.
Co tedy dělat, když chceme své partnerství zachránit? Řada lidí si dokáže s takovou situací poradit sama, ale stále je hodně párů, pro které je nalezení nějaké neuvědomované a skryté příčiny velmi obtížné. V těchto případech může pomoci odborník na mezilidské vztahy (psycholog, psychiatr či sexuolog). Mnohdy stačí takovýto skrytý vztek či strach pojmenovat a emoce, které jsou s ním spojeny, samy odezní. Někdy je situace obtížnější, vyžaduje spolupráci obou partnerů, případně zavedení určitých změn v soužití. Důležité však je, že je zde velká naděje na vyřešení problému.
Jestliže však žádná z výše zmiňovaných příčin není objevena a sexuální touha je rozdílná například pouze z biologické podstaty obou partnerů, pak je vhodné řešit situaci kompromisem. Kompromis neznamená ústup jednoho vůči druhému „chvíli ten sex vydržet“. Chuť milovat se není totéž co říci si, že „vyhovím“. Sex je emoční záležitostí, a pokud k němu jeden přistupuje pouze technicky, druhý partner si situaci zákonitě vůbec neužije. A opět jsme v začarovaném kruhu, kdy ten, který „drží“, k sexu začne mít ještě větší odpor, a ten, komu se vyhovuje, z celého milostného aktu nebude nic mít. V zásadě jde o nalezení souladu, aby partner s menší sexuální apetencí byl ochoten se milovat častěji, než je mu přirozené, a partner s vyšší chutí na sex ze svých potřeb také adekvátně slevil. Přebytečné sexuální napětí je nejlépe řešit masturbací či vhodnou fyzickou aktivitou.
