Novinky
Alice Bendová: Ložnice je stěžejním místem
I proto kladla Alice na vybavení ložnice nemalé požadavky. S manželem se na úpravě a vybavení snadno shodli, hlavní bylo zachovat jednoduchost a vytvořit příjemné prostředí pro oba manžele i pro jejich děťátko. Alice si přála, aby postel byla dostatečně prostorná, proto ložnici vévodí letiště o velikosti dvakrát dva metry. Veškerý zbytečný nábytek byl přesunut, místo skříní, které by zabíraly příliš mnoho místa a působily rušivě, zvolili manželé šalamounské řešení v podobě šatny. Všechen další nábytek v ložnici je z tmavého dřeva, vybavení je prosté. Počítalo se i s dětskou postýlkou pro Vašíka. Ten již má sice svůj vlastní pokoj zařízený krásným dětským nábytkem, který s dítětem doslova poroste. Jeho součástí je mimo jiné komoda, kterou lze přestavět na stolek a postel, kterou lze upravit, přidělat k ní postranice a zmenšit ji. V současnosti slouží tomu z manželů, který se zrovna potřebuje dohnat spánkový deficit a pořádně se prospat.
Proč hraje vybavení a atmosféra ložnice důležitou roli v tom, jak vnímáme domov a celkově i partnerský vztah? Může zařízení ložnice, „ovzduší“ v ní, pořádek a harmonie ovlivňovat nejen náš spánek, ale i náš sexuální život?
Je dobře, když děti spí v jednom pokoji s rodiči? Jaký to může mít dopad na partnerský intimní život? A v jakém věku je dobré dítě „přestěhovat“ do vlastního pokojíčku?
Zdroj: Bydlení.iDNES.cz
Je vhodné, aby dítě spalo s rodiči? (Komentář odborníka)
Malé děti potřebují cítit blízkost rodiče. To, zda je správné, že dítě spí s rodiči v pokoji, a většinou i v posteli, na to se názory různí. Pravděpodobně bude záležet na pocitech rodičů, na tom, jak je jim to příjemné, zda tato skutečnost narušuje jejich vzájemnou intimitu, zda jeden nepoužívá dítě jako ochranu před druhým. Ale také na tom, zda dítě má možnost být samo v posteli, jak na to reaguje, jak poslouchá či neposlouchá v jiných oblastech života. Jestliže rodiče dobře vnímají potřeby dítěte, vnímají také, jak moc je dítě potřebuje a co jsou ochotni ze svého pohodlí slevit. Ale také musí být vnímaví k tomu, jak se dítě vyvíjí. V sedmi letech už pravděpodobně není vhodné, aby dítě spalo s rodiči v jedné posteli, otázkou je zda v pokoji. Takže ani není možné říci, kdy je vhodné dítě přestěhovat. Některé dítě na půl roce spí samo ve svém pokoji, neboť přítomnost někoho jiného jej ve spánku ruší. Jiné dítě až do pěti let ve své posteli maximálně usne, ale během noci se přišourá (většinou i s plyšákem a polštářem) k rodičům. Takže přestěhování většinou záleží na tom, co si přejí či nepřejí rodiče a co jsou pro to ochotni udělat - někteří volí radikálnější metodu "dítě nechat ubrečet", jiní rodiče volí metodu postupnou, například přestěhování z postele rodičů do vlastní postýlky, ale stále v ložnici a postupné přesouvání do dětského pokoje. Důležité pravděpodobně je pouze to, aby dítě nespalo s rodiči kvůli potřebám rodičů - tedy tomu, že matka či otec potřebují blízkost dítěte, které už by klidně spalo samo.
Autor komentáře: Mgr. Kateřina Hollá
