Novinky
Anna Kurnikovová a Enrique Iglesias: Game over?
Spolu přitom tvořili atraktivní a všude vítaný pár. Dokonce se mluvilo i o jejich očekávané svatbě, Anna na ruce nosila masivní - prý zásnubní - diamantový prsten. Neshody však asi byly silnější než vzájemná láska, ani jeden z partnerů na sobě ale nedává znát, že by se ho rozchod nějak dotkl. Zatímco Anna se sama vydala do Las Vegas, Enrique tvrdí: "Jsem sám a není to vůbec špatné. Hlavním problémem byly děti, na které zatím vůbec nejsem připravený." V budoucnu by slavný zpěvák rád nějaké děti měl, zatím se však na velkou zodpovědnost, která je s jejich výchovou spojena necítí.
Enrique sám přitom pochází z osmi dětí, jeho otec Julio tvrdí, že měl v životě přes tři tisíce žen a že se toto číslo stále zvyšuje. Dá se takovému vychloubání věřit?
Nakolik je Enrique Iglesias ovlivněn geny svého otce? Stává se často, že
by muž ve strachu před vidinou narození dětí opustil svoji partnerku? Nebo jen potřebuje
iluzi volnosti, kterou nejspíš během pětiletého vztahu ztratil? Jak si ji
potom ale může člověk udržet celý život?
(Komentář odborníka)
V případě vztahu Enriquea Iglesiase a Anny Kurnikovové však asi půjde o něco jiného, než o touhu po neustálé promiskuitě. Když se podíváme, jak to dnes se vztahy chodí, nepřekvapí nás, že po pěti letech, kdy páry celebrit musí čelit nejen běžným konfliktům a nedorozuměním, ale i obrovskému tlaku médií a často neúprosných novinářů, jejich vztah podlehne. Trvalý a pevný svazek není otázkou štěstí nebo toho jak velká je zamilovanost, ale je mnohem víc výsledkem schopnosti naslouchat, přijímat názor druhého (který je většinou naprosto odlišný), říkat své pocity, nevyčítat, nesnažit se druhého předělat atd...Ale my právě opačný úhel pohledu, který ten druhý má, mnohdy považujeme za ohrožující či odmítavý. Míváme pocit, že když s námi náš partner/ka nesouhlasí, že nás nemá rád; když něco vidí jinak, tak je s ním nebo s námi něco v nepořádku, až se všechna možná nedorozumění ve vztahu nahromadí a nám začne být těsno. Není divu, že se pak chceme zase volně nadechnout a jako východisko z bezútěšné situace vidíme únik ze vztahu.
Ukončení vztahu s sebou samozřejmě jistou volnost a pocit svobody přináší, zároveň však s sebou také nese samotu, která už tolik opěvována nebývá. Takže i když si člověk vlastně "může dělat co chce", otázkou je, jestli to bez partnera má tu správnou šťávu. Protože právě ta partnerova odlišnost je přesně to, co k plné spokojenosti prostě chybí. Více se dočtete v článku Opačné úhly pohledu
Autor komentáře: PhDr. Katarína Filasová
