Novinky
Nicole žárlí na děti
Po hořkém rozchodu oba exmanželé rychle našli štěstí, které ve společném vztahu postrádali, u jiného partnera. Tom se oženil s herečkou Katie Holmes, Nicole se naoplátku provdala za zpěváka Keitha Urbana. Ačkoliv Nicole i Tom jsou již oba opět šťastni v novém manželství, hořkost zůstala a jedním z problémů, které musejí řešit je péče o adoptované děti Isabellu a Connor.
Nicole velmi mrzí, že si její děti na Katie zvykly a říkají jí mami. Zdůrazňuje, že jejich opravdovou matkou je ona a že za ně nese zodpovědnost. O děti se však nemůže starat, neboť z Beverly Hills do Sydney je to přece jenom pěkný kus cesty. Nicole však děti miluje a mrzí ji, že jim nemůže věnovat víc času, vídá je totiž pouze jednou za měsíc. Naproti tomu Katie s dětmi tráví veškerý čas a tak není divu, že si ji mladé slečny Cruisovy oblíbily.
Nicole se vše snaží kompenzovat tím, že když už má na děvčata čas, pořádně je rozmazluje a dovoluje jim i věci, které by si doma dovolit nemohly. Isabelle si během návštěvy u své adoptivní matky například obarvila hlavu na modro. Katie z toho samozřejmě radost neměla...
Je pro adoptované děti těžké, zvyknout si na novou maminku? A jak vnímají rozchod rodičů a případné dohady a žabomyší spory mezi nimi? Je pochopitelné, že Nicole na své děti žárlí, je však její přístup tím nejvhodnějším, jaký mohla zaujmout, nebo spíše hází svému exmanželovi a jeho partnerce klacky pod nohy?
(Komentář odborníka)
Nicméně spory o výchovu dětí bývají mnohdy předmětem konfliktů i ve spokojených manželstvích, natož pak poté, co se partneři rozvedou. Každá nově vzniklá rodina má jiná pravidla a pak se samozřejmě může stát, že to, co je v jedné rodině zakázáno (barvit si vlasy na modro), je v jiné dovoleno. Co nazveme rozmazlováním je pouze věcí definice, nikdy však nedokážeme posoudit, jestli Nicole hází svému exmanželovi klacky pod nohy, nebo má prostě k výchově jiný přístup a tedy některé věci dětem dovolí, a jiné třeba zas ne. Umím si však představit, že Nicole není spokojená s tím, že se svými dětmi (a z jejího pohledu to přeci logicky jsou její děti!) nemůže být, může mít třeba i výčitky svědomí, že své děti opustila – přestože v té chvíli se rozhodla nejlépe, jak uměla. A že svou nespokojenost projeví? Copak je na tom něco divného? Klademe si otázku, jaké to je pro děti, když přijdou o maminku. Ale jaké to je pro matku, když přijde o své děti? Nevím, tuto zkušenost nemám a rozhodně mě to nemrzí. A velmi nerada bych ukazovala prstem na ženu, která tuto situaci zažívá…
Autor komentáře: PhDr. Katarína Filasová
