Novinky
Proč se homosexuálové rozvádějí?
Homosexuálních svazků v České Republice přibývá, během dvou let platnosti zákona o registrovaném partnerství už jejich počet překročil 500. Přesto se ale objevil i první případ, kdy se nechali rozvést dva muži.Okresní soud v Hradci Králové rozvedl 7. října dva muže, kteří se na vlastní kůži přesvědčili, že v registrovaném partnerství štěstí hledat nemohou.
Jeden z mužů dokonce označil sňatek za svůj velký omyl. Partneři si své majetkové záležitosti vyrovnali sami, k soudu už přišli s pouhou žádostí o formální ukončení svazku. Mladší z partnerů se ale nakonec soudního řízení nezúčastnil. Rozhodnutí nabere platnosti až poté, co si tento muž oficiálně převezme soudní verdikt .
V Česku byly zatím rozvedeny pouze dva lesbické páry. První z těchto rozvodů, který se odehrál v únoru loňského roku v Ostravě, proběhl dokonce pouhých pět týdnů po sňatku. Těžko říct, co obě ženy k tak náhlému rozhodnutí přivedlo.
Podle amerických zkušeností se ale rozvádějí pouhá dvě procenta homosexuálních párů – ve srovnání s téměř padesáti procenty heterosexuálů. Nejspíše je nutné hledat příčinu v krátké době, po kterou je možné homosexuální svazky uzavírat a nelze tvrdit, že by byla homosexuální partnerství pevnější a stálejší než klasické sňatky.
První zemí, která přiznala homosexuálům právo uzavírat sňatky, bylo Holandsko v roce 2001.
Zdroj:
Soužití dvou lidí vyžaduje respekt, úctu, lásku a ochotu ke kompromisům (Komentář odborníka)
Liší se nějak svazek dvou osob stejného pohlaví od konvenčního manželství?
Partnerství homosexuálních párů se přeci jen v mnoha směrech od heterosexuálních odlišují: homosexuálové si například pravděpodobně procházejí strastiplnější cestu v přijetí vlastní identity během dospívání a rané dospělosti než heterosexuálové. Partnerství si také mohou více vážit, jelikož pro mnohé z nich bylo daleko obtížnější najít si toho pravého partnera. V současné chvíli může také ještě fungovat jakési zadostiučinění a silné pouto dvou lidí, kteří si po dlouhé době vybojovali právo na to být spolu i "před zákonem", což u heterosexuálních párů přichází jako samozřejmost. Tyto výše zmíněné důvody a možná ještě mnohé jiné mohou přispívat k tomu, že dva partneři stejného pohlaví budou mít silnější vůli a možná i potřebu vyřešit různé spory a konflikty, které v každém partnerství nastanou.Nicméně tyto páry mají také mnoho věcí, které jsou společné i s páry heterosexuálními. V zásadě jakékoli soužití dvou a více lidí vyžaduje určitou míru respektu, vzájemné úcty, lásky a ochotu ke kompromisům. A jestliže se něco z toho nedostává, nezáleží na tom, zda je pár stejného či různého pohlaví, ale bude docházet ke konfliktům. Ve svobodné společnosti je jednou z možných cest, kterou lze konflikt vyřešit, rozvod. Často se mnohá nedorozumění mezi muži a ženami svalují na ono zjednodušené až prvoplánové "muži jsou z Marsu, ženy z Venuše".
Mohou mít partneři stejného pohlaví usnadněné spory i tím, že se na problémy dívají z podobného pohledu?
Různost pohledů, názorů, nápadů, nároků a potřeb existuje jak mezi pohlavími navzájem tak i "vnitrodruhově". Mezi muži a ženami snad jen dochází k jakémusi - většinou úsměvnému - zvšeobecnění, které vychází z rozdílných mozkových struktur.Ale i v homosexuálních párech nezastávají oba stejné role, nevnímají věci stejně a ani na ně stejně nereagují. Tak jako v partnerství mezi mužem a ženou i zde platí obě protikladná přísloví: "protiklady se přitahují", ale také "vrána k vráně sedá". Záleží pouze na tom, v čem se pár spíše doplňuje a v čem se spíše shoduje.
Autor komentáře: Mgr. Kateřina Hollá