Novinky
Vendula se znovu vrhla do víru života
Vendula Svobodová, manželka tragicky zesnulého Karla Svobody, se po třinácti měsících, které uplynuly od sebevraždy jejího manžela, odhodlala pustit se do nového vztahu. Našla si o šest let mladšího přítele, podnikatele a obchodníka s nábytkem, Petra Auše. Oba šťastně zamilovaní se spolu scházejí již několik měsíců, Vendula ale doposud tvrdila, že jde jen o kamarádský vztah. Seznámili se poté, co si Vendula pořídila nový dům v Říčanech.
Vendula podle očitých svědků při vztahu s mladším mužem, který je k ní dostatečně pozorný a milý, jen rozkvétá do krásy, vypadá velmi odpočatě a uvolněně. S přítelem navštěvuje večírky a společenské akce, baví se a popíjejí. Po dlouhé době, kterou Vendula strávila v ústraní, ani není divu.
Podle Venduly je nejdůležitější, že k ní její partner cítí hlubokou lásku, která dokáže překonat všechny nesnáze. Jakub, syn Venduly Svobodové, s máminým novým přítelem také bez problémů vychází a cítí se velmi spokojeně.
Proč je po ztrátě partnera důležité období, ve kterém se člověk oddává truchlení? Jde o přirozený proces? A jak dlouhá doba je nutná k překonání zármutku a k „návratu do života“? Měl by se člověk, který přišel o životního partnera, pouštět záhy do nového vztahu? A proč si někteří lidé po této smutné události vyberou samotu a s nikým novým se seznamovat nechtějí?
Truchlení a smutek k životu patří (Komentář odborníka)
Jsem přesvědčená, že když někoho důležitého (a nemusí to být jen partner) ve svém životě ztratíme, truchlení skutečně je nejen přirozené, ale i velice na místě. Období smutku nám totiž umožní tak trochu náš život přerámovat. Smutek většinou přichází při ztrátě skutečně blízkého člověka. A blízký je vlastně někdo, na kom nám záleží – na kom v podstatě část našeho života spočívá. Doslova by se dalo říct, že daný člověk nám v jistém slovu byl pilířem, na kterém jsme měli postavený svůj domeček…
A teď, když jsme o pilíř přišli, musíme svůj život přestavět. Pokud se jednalo o našeho partnera, může to být přestavba doslova od základů. A právě smutek je stavem k takové přestavbě velice vhodným. Když jsme smutní, koncentrujeme se většinou na sebe, na své nitro, sledujeme, co v nás probíhá a zvažujeme, co má smysl, co nemá, co nám schází...
Nezřídka se v rámci truchlení mohou objevit i jiné pocity, jako třeba vztek na zemřelého, jak nám to mohl udělat, proč nás tady nechal... a když si pořádně popláčeme, třeba i zakřičíme, máme šanci si tyto pocity pořádně uvědomit, pojmenovat a dostat ze sebe ven. Tím nás přestanou vevnitř tlačit, svazovat, zúzkostňovat.
Když jsme - v podstatě s vyúčtováním – hotovi, teprve pak můžeme s čistou hlavou začít přemýšlet co dál. Doba truchlení nicméně může u každého být skutečně velice odlišná a není na místě odsuzovat nikoho ani když mu truchlení trvalo pár týdnů, ani když mu trvá více roků. Krátká doba rozhodně nemusí znamenat, že dotyčný zemřelého „neměl dost rád“! Někteří si prostě vyberou, že budou brzy pokračovat v novém vztahu a jiní tuto strategii nevolí. Není to ani dobře ani špatně. Je to pouze odrazem toho, že jsme každý jiný a se situacemi v našem životě zacházíme různě (napadá mě, že někdo třeba za život vystřídá více zaměstnání, sportů atd. a někdo je zas věrný jedné firmě a celý život chodí běhat). Obdobně se odlišnosti projeví i našich partnerských životech.
Ovšem někteří lidé se rozhodnou zůstat (a může to být jak po smrti, tak po rozvodu) dlouhodobě, nebo „napořád“ sami. O těchto případech si myslím, že již s revizí nemají mnoho společného. Bude se spíše jednat o jakousi zahořklost, strach znovu se zamilovat, někomu se otevřít a pak znova třeba zažít bolest ze ztráty. Ta sice může být veliká, ale otázkou je, zda prožití velké části života o samotě nakonec v součtu nepřinese více bolesti, než sice těžké, ale zato časově ohraničené období po ztrátě drahé bytosti... A tuto otázku si právě někteří zodpoví tak, že menší bolest je zůstat sám. Tito lidé pak logicky další vztahy nenavazují, protože nikdo vědomě nevolí variantu, kterou on sám považuje za bolestivější.
Autor komentáře: PhDr. Katarína Filasová
