Novinky
Život ženatého muže
Manželství? A má to vůbec smysl? Vždyť je to dnes padesát na padesát…Takové myšlenky se pod tíhou statistik logicky musí mihnout v hlavě mužů i žen. Není to tak dávno, co byl sňatek jedinou cestou jak být spolu. K oltáři se hnali až na pár výjimek téměř všichni a život „na psí knížku“ byl považován přinejmenším za zvláštní.
Lidé ze současné generace se vdávají a žení málokdy. Tvrdí, že instituce manželství byla překonána, že „ten papír na nic nepotřebují“ a že život bez prstýnků funguje úplně stejně jako ten s nimi, zvlášť když se dvojici narodí děti. Tímto způsobem argumentují bez ohledu na pohlaví a podle psychologů za ně schovávají nejčastěji strach z vlastního partnerského selhání, neochotu činit zásadní rozhodnutí a přijímat za ně zodpovědnost.
Klasickým mužským výrokem bývá: „Přece si nenechám vzít svou osobní svobodu.“ Ale je to opravdu svoboda jako taková, nebo spíš zbabělost a snaha ponechat si zadní vrátka, kdyby náhodou…? Dnešní století možná jednou někdo nazve „stoletím volby“. Člověk totiž nikdy předtím nebyl tak často nucen vybírat z několika možných cest, kterými se má dát.
„Jenže vybrat si není jednoduché, a tak to pokoušíme řešit „fastfoodově“ – od každého trochu, hlavně rychle a hlavně o nic nepřijít,“ říká psycholog Adam Suchý. Sňatky dnes odmítají ženy i muži, vždyť každé třetí dítě u nás porodí matka, která není vdaná. Na čí straně je tedy vina, že tak málo párů stojí před oltářem?
Proč se nechce ženit?
V řadě internetových diskuzí jsem zaznamenala, že jsou to muži, kteří se bojí vstupovat do manželství. A ve svém okolí? Kolik žen znáte, které by se nikdy nechtěly vdát? Já poznala spoustu těch, které se sňatkem otálejí, někdy i dlouhé desítky let, ale jednou se vdát určitě chtějí. Žádnou ženu, která by si přála prožít život aniž by okusila manželství, jsem ještě nepotkala. „S přítelem jsme se o svatbě bavili už několikrát, leckdy dokonce otevřel toto téma i on sám. Počítá se mnou do budoucna, plánujeme byt, děti, jenže když se jakýkoliv jeho kamarád žení, slyším větu: „Je ten kluk normální?“ Když se pak potká s nějakými „dobrými kamarády“ a společně probírají výhody a nevýhody manželství, dozvídám se, že se ožení nejdřív v pětatřiceti, pokud vůbec,“ říká šestadvacetiletá Karin.„Proč se muži nechtějí ženit? Největší problém vidím v klišé, která u nás stále přežívají. Že po svatbě už si člověk nic neužije a že se splnit si vlastní cíle může jen svobodný člověk…Hloupé poznámky nezadaných kamarádů jen přilévají olej do ohně,“ myslí si devětadvacetiletá Janka.
Psycholožka Katarína Filasová si není jistá, nakolik za odmítání sňatku mohou právě uvedená klišé, v pozadí váhání spatřuje spíš strach ze zodpovědnosti. „Živit rodinu v určitém životním standardu opravdu není lehkých úkol. Navíc muž ve svých rozhodnutích nezohledňuje pouze sebe, ale i další bytosti a jisté možnosti v jeho životě jdou skutečně stranou,“ říká.
Psycholog a manželský poradce Ján Lukány se domnívá, že v pozadí mužských obav může být i sociokulturní vývoj postavení žen a jejich profesní úspěchy. „Měnící se realita a posuny ve vnímání tradičních rolí mohou u mužů probouzet pocity strachu a ohrožení a přispívat tím k menší ochotě vstupovat do manželství. Zároveň manželství pro muže není přitažlivé v případě, kdy je chápáno jako uzavření do předem stanovených rolí, které jsou navíc ohrožovány zmíněnými změnami postavení žen.“
- Text: Jana Benešovská
- Zdroj: Moje psychologie
