Chronická onemocnění u žen
Je mnoho lidí, kteří denně bojují s nějakým vážným či méně závažným onemocněním. Probíhající nemoc přirozeně snižuje naši sexuální touhu. Jaké to ale je v případě, že se nemoc stává chronickou?
Spokojený sexuální život je nejenom jeden z ukazatelů tělesného a duševního zdraví, ale také zpětně ovlivňuje celkovou duševní a tělesnou pohodu.
Sexuální život je přirozeně ovlivňován tělesnými změnami ve stáří. Tyto změny jsou však umocněny, pokud se k přirozenému procesu stárnutí přidají závažnější zdravotní komplikace.
Rakovina a sex
Ženská sexualita obecně je daleko komplikovanější než sexualita mužská. Jestliže u většiny mužů platí, že spontánní erekce (např. po erotickém podnětu či podání Viagry) vyvolá touhu a chuť na sex, u žen cesta od genitálního vzrušení (pocitů v oblasti klitorisu a pochvy) ke vzrušení kognitivnímu (psychickému) – tedy situaci, kdy žena opravdu zatouží mít sexuální styk, je schopna se přeladit, začne mít erotické fantazie, začne pociťovat doteky a ostatní smyslové modality jako erotické – je mnohem delší.
Nemoci a stáří v tomto směru ženě příliš nepomáhají. Jak již bylo řečeno, sexuální život přispívá k celkovému zdraví člověka, příznivě ovlivňuje jak psychiku, tak tělo jedince. Lidé při akutním onemocnění, ať vážném, či méně vážném, přirozeně postrádají chuť na sex. Ale lidé při dlouhodobé nemoci mohou v sexuální oblasti pociťovat zmatek – například dostaví se chuť a vyvstanou strachy ze zhoršení nemoci, z toho jak vypadám, zda můžu, když jsem tak vážně nemocný.
Po vyléčení nebo při dlouhodobé udržovací léčbě je však sexuální život stejně podstatný jako potřeba uvést i jiné věci do relativního normálu – například spánek, náladu, přiměřené aktivity.
Co brání? Někdy znovuzahájení sexuálního života brání například stud – ze změny těla (ztloustnutí, jizvy...), strach, jaký vliv na nemoc může takováto aktivita mít. Tyto myšlenky či pocity mohou ovlivňovat reakci našeho těla (libé pocity v oblasti genitálu, zvlhnutí pochvy). Ale reakce našeho těla může být utlumena například léky a zpětně ovlivňovat naši sexuální touhu a potřebu.
Je jasné, že problematika je velmi individuální, a tedy i možná pomoc musí být jednoznačně stavěna na potřebách dané ženy. Obecně lze říci, že není potřeba na sexualitu rezignovat, že s pocity těla i duše lze pracovat.
Mgr. Kateřina Hollá
